Od příjezdu z nemocnice se zlepšovala. Pomalu, ale zlepšovala. Přijela děsně hubená, začala přibírat. Od začátku byl ale další problém, než nestabilní záď - dysfagie, část potravy i vody tekla nozdrami zas ven. Byla zahleněná. Dostala antibiotika, vitamín B, zaplatila jsem endoskopii. Měla ochrnuté hlasivky, ale hlavně problém se záklopkou, což způsobovalo to, že nosem jí tekly hleny se zbytky jídla. Špatně se jí polykalo. Někdy zakašlala, někdy mne poprskala když se jídlo dostávalo jinam, než mělo. O čerstvě vymalovaný box si utirala nos- vymalovala si sama znovu.- na zeleno. Nechala jsem udělat zuby, aby se jí lépe kousalo. Ale pořád byla bojovná, chtěla žít, vše jí zajímalo, hlavně jídlo (dostávala 3x denně), když mne videla s kýblem, pořehtávala, cože to nesu dobrého k snědku, klusala po výběhu. Asi před třemi týdny se disfagie začala zhoršovat, znovu začala hubnout a ztrácet se před očima! Zhoršila se i chůze, asi jak neměla sílu. Asi se zhoršilo i polykání. Seno přestsvala jíst. Trávu ve výběhu jedla, ale to bylo málo. Včera nesnědla večerní jídlo. Ráno nesnědla snídani. A to jsem jí dala to nejlepší. Ani kus chleba si nevzala. Umřela by hlady a vyčerpáním. Včera jsem s vet. mluvila o uspání. Dnes odpo ležela ve výběhu. Lekli jsme se, že je mrtvá. Sice si ještě stoupla, ale nevzala si ani mrkev. A já jí koupila čtyři balíky! Nemělo to cenu. Nebylo jí pomocí. Už to bylo trápení. Už nechtěla žít. Moc mne mrzí, že jsme ten boj prohrály. Obě jsme se tak snažily!

Simona Dittrichová

Čekala na mě, až se vrátím z LHŠ, chtěla se se mnou rozloučit, rozhodla se, že už tu nechce být, tak jsme jí už nebránila, přestala jíst, ani mrkev už nechtěla, ve výběhu zalezla do kouta, lehla si.. Byla jsem s ní až do poslední chvilky, pro mě byla každá sekunda dlouhá jak minuta, v našich posledních chvilkách, jsem jí nechtěla stresovat a s úsměvem na tváři jsem ji hladila... mluvila jsem k ní, můj dech nestačil má slova, proto jsem musela mluvit pomalu a dýchat zhluboka.. jsem silná a Charlott by nebyla ráda, kdybychom truchlili.. "Nevzpomínejte na její smrt, ale na její život." Nechci, aby bylo její jméno pro vás těžké, neřaďte jí do špatných událostí, ona si to nezaslouží... Já vím, že se některým zdá, že je mi jedno, co se stalo, protože neprojevuji tolik smutku a slz jako jiní, ale věřte mi, jedno mi to není, jen si myslím, že smutek jí, ani nám nepomůže...

Diana Dittrichová

Nebyla nakonec ta nemocnice zbytečná?? 

Za jakým účelem tam vlastně jela?

Aby se zjistilo, co jí vlastně je a příčina.

Protože jsme nevěděli, co dělat a potřebovali jsme odbornou pomoc.

A zjistilo se teda, co jí je a příčina toho?

NE! Do teď nevíme, co jí je a proč to vzniklo.

Došla jsem teda k tomu názoru, že pobyt v nemocnici nesplnil to, co jsme očekávali.

Udělali jí hromadu vyšetření, zhubla, dostala nejspíš Dysfagii a to všechno nás stálo 50 000,- + cesta (17 000,-)

Jak se loví Charlotta ve výběhu

Soubor DIPAČÁPI

také chtěl pomoci Charlottě, a tak vystoupil s představením "Moje teta Morsie" za dobrovolné vstupné, které bylo všechno až do korunky odevzdáno pro Charlottu, chtěli bych  za podporu poděkovat nejen jim, ale i všem ostatním, kteří nám pomohli.

VIDE ZDE

Charlotta ve velkém výběhu! Omylem. 

Utekla z malého, shodila břevna. Klárka jí nedoběhla! Škoda, že nemáme natočeno, jak tam klusala! Je zvláštní, že lépe klusala, než chodí krokem.. Neuvěřitelně se lepší a to také díky těm, co nám pomohli, ale samozřejmě hlavně díky Simoně a své bojovnosti, jinak by tu už dávno nebyla !!! 

  Hlídání Charlottky ve výběhu, ukázala nám sama, že to jde a že je to její přání, tak fajn...