Milí koňští přátelé, kamarádi, i vy, s nimiž se ještě neznáme

Chci Vám napsat příběh, který se nám stal, a který může potkat každého z Vás, všichni, jež máme  koně, jsme na jedné lodi.

Máme naši kobylku v nemocnici v Heřmanově Městci. Již čtrnáct dní. Je to 15ti letá klisna ČT Charlotta, kterou moje 14ti letá dcera Diana miluje. Účastnily se spolu ofic. parkurových závodů, dcera měla úžasný pocit vzájemné souhry, zvlášť po letošním skokovém soustředění pořádaném ČJF v Ptýrově.

Jsou to tři týdny, kdy Charlotta začala divně chodit na zadní nohy, jako kdyby částečně ochrnuly. Něco s páteří? Přiskřípnutý nerv? Žádný úraz, žádný pád. Tahala je za sebou, podkovami drhla o zem, jednou zadní zavadila o druhou, tak zvláštně je vytáčela.. na ruce naklusala, do výběhu odcválala, ale zadní nohy jako kdyby k ní nepatřily. Zavolala jsem vet., která začala podávat kortikoidy, vzala krev na vyšetření, měřili jsme teplotu (byla bez teplot), uvažovali o převozu do nemocnice.

Vše se pomalu lepšilo. V neděli ráno jdu krmit, klisna ležela. Asi si v noci lehla a neměla sílu vstát. Byla vysílená a možná si i s něčím hnula v zádech, když jsme ji zvedli, zase se sesunula k zemi. Nakonec pomohli hasiči. Klisna stála, závěs, zapůjčený od hasičů, ji jistil. Jedla, normálně se vyměšovala a tvářila se, jako by se nic nedělo. Žádný nešťastný, ztrápený kůň, kterého by mělo něco bolet. Byla jsem u ní celou noc. Stála klidně. Veterinářka navrhla po konsultacích s kolegy z nemocnice převoz, protože v podmínkách stáje nemohla příčinu problémů diagnostikovat. Nakonec jsem se rozhodla, že jí objednám sanitku, i když to není levná záležitost, po jejím „ulehnutí“ mi bylo jasné, že stav se zhoršil. Obávala jsem se, že nenastoupí do vozíku, nechtěla jsem riskovat, že mi upadne před stájí, nebo že padne ve vozíku za první zatáčkou a zlomí si nohu. Dcera chtěla být s ní, chtěla pro ni něco udělat. Já jí vyhnala do školy, nevěděla jsem, jestli bude nakládání probíhat bez problémů. Ve škole zvracela a měla bolesti břicha, asi od nervů..

Klisna byla převezena do nemocnice, převoz stál 16.000. Já pro ni udělala maximum a doufala, že v nemocnici jí zrentgenují a budeme během pár dnů vědět, zda lze léčit, či nikoliv.

Podepsala jsem základní cenu, do které mi řekli, že by se měli vejít, 20.000 + DPH, plus 10% navýšení, které mohou čerpat bez souhlasu majitele, takže cca 30.000. Jenže: následně jsem se dozvěděla, že rentgen jí udělat zatím nelze, protože tam klisna sama nedojde a oni nemají nic, čím by ji mohli při chůzi „jistit“ aby neupadla. Rentgenu se prý lekne i zdravý kůň a musí se na vyšetření přispat, což Charlottu nelze, protože by jí zadní nohy ještě více podklesly. Do celkové anestesie ji také dát nemůžou, protože to špatně snáší i zdravý kůň a při probírání mlátí kolem sebe nohama a ona se ani sama nezvedne! Takže jí začali dělat různá jiná vyšetření v boxe. Sono, které šlo udělat jen částečně, kam dosáhlo od dveří boxu, přenosným rtg rentgen krční páteře, vyšetření mozkomíšního moku, krev na herpesvirus. infekci. Vše v pořádku! Nasadili antibiotika. Každý den volali, že stav se stále lepší, i když o malý kousek! Již před týdnem, minulou sobotu, byly peníze, s kterými se počítalo, že stačí, vyčerpány, takže účet se navyšuje dál a dál. Stále se neví, co tento stav Charlottě způsobilo, stále nebyl proveden rentgen ani scintigrafie, která má prý stát 18.000, nejspíš ještě bez DPH.

Moje veterinářka mi navrhla, abych příběh zveřejnila. Říkala, že se ještě nikdy s něčím takovým nesetkala. Vím, že rozhodnete-li se mít koně, musíte počítat s výdaji. Jak však řešit tuto komplikovanou situaci, do které se může dostat každý majitel koně? Uděláte maximum, avšak ani to nestačí? Nejhorší je bezradnost! Mám pocit, že jsem se dostala do slepé uličky. Doufala jsem, že v nemocnici přijdou na to, co jí vlastně je.., poradí, zda a jak léčit.

Vím, že klisna už nebude nikdy skákat. Kéž by aspoň mohla chodit! Je mi to všechno strašně líto. Jsem v bezvýchodné situaci. Klisna se lepší, je to velká bojovnice, ale zlepšení postupuje příliš pomalu a rozhodněte to a utraťte ji! Moje dcerka si dala na facebook fotky s ní a napsala: „Charlotto, mám tě ráda, buď silná! Budu vždy s tebou, ať se děje cokoli.“ později ještě dodala: „Charlott!! Vrať se domů, prosím, neopouštěj mě! Nechci tě ztratit, mám tě moc a moc ráda!“ A já u toho brečím.. co poradit? Vzdát to? Bojovat? Budeme rádi za každou radu či drobný příspěvek na další den v nemocnici, č. účtu  858685063/0800, za každý den naděje. Děkujeme.